Podle údajů z průzkumu výzkumné organizace PAQ Research rychle přibývá domácností, kterým po zaplacení nezbytných výdajů nezbydou žádné peníze. Loni v listopadu jich bylo 19, letos už 35 procent, téměř dvojnásobek. Chudnou rodiny s dětmi, které mají nižší než mediánový příjem. Před rokem po zaplacení nezbytných výdajů nezbývaly žádné peníze 29 procentům z nich, letos v listopadu již 53 procentům. Chudnou i rodiny s dětmi, jejichž příjem se pohybuje nad mediánem. Loni v listopadu nezbývalo po zaplacení vůbec nic 8 procentům, letos pětině! Proto poslanci minulý týden schválili zvýšení přídavků na děti o 200 korun na 830 až 1580 korun měsíčně.
Potíží přibývá, v lednu přijde další zvýšení cen energií. Příklad: Pražská energetika (PRE), třetí největší dodavatel elektřiny v Česku, od začátku příštího roku zdraží dodávky elektřiny a plynu. Většina zákazníků bude platit vládou zastropované ceny, oproti současnosti průměrná pražská domácnost připlatí nižší stovky korun měsíčně. Zdražení elektřiny chystají i další dodavatelé. To nejhůř, nejtvrději dopadne na nejchudší.
Další problém? Lidé často nadávají na vládu, že „nic nedělá“, což je nesmysl, jak vyplývá například i z výše zmíněných tarifů a zvýšeného přídavku na děti. Vláda rozhodně něco dělá, poměrně dost nabízí, ale nabízí to málo úspěšně.
Bydlení za poslední rok silně podražilo, přesto příspěvek na bydlení, pomoc, která má lidem bez peněz ulevit, čerpá jen minimum domácností. Podmínky pro přiznání dávky splňuje 24 procent z nich. Jenomže podle dat společnosti PAQ Research z výzkumu pro Český rozhlas příspěvek pobírají pouhá 4 procenta, zlomek domácností, které mají nárok.
Jeden z autorů studie, sociolog Daniel Prokop vysvětluje: „Asi 45 procent lidí si chybně myslí, že nemají nárok. Třeba protože nesplňují limity výdajů nebo bydlí v typu bydlení, který tomu neodpovídá. Část si myslí, že nemá na nic nárok, i protože má na účtu nějaké úspory, což se ale v příspěvku vůbec neposuzuje,“ Senioři o dávku často nežádají, neboť mají obavy, že ji nezvládnou papírově vyřídit. Lidé v produktivním věku se zase stydí o sociální dávku žádat. Tyto důvody potvrzují pracovníci občanských poraden.
Střetávají se dvě úplně protichůdné tendence, je to, jako když někdo trpí žízní, stačí zajít o pár metrů dál, kde je pramínek, ale on nejde. Jeden proud je chudnutí kvůli prudkému růstu cen všeho včetně energií, druhý, opačný, nabízení pomoci, kterou však využívá jen naprosté minimum lidí. A možná pak i někteří z nich opakují, že „vláda nic nedělá“.